USA na tenkém ledě mezinárodního práva

1. 09. 2013 19:07:30
S narůstajícím napětím okolo dění na Blízkém východě, konkrétně ohledně syrského Asadova režimu, se stává aktuální otázka, zda zamýšlená intervence Spojených států a jejich spojenců není v rozporu s mezinárodním právem. Pokusil jsem se odhlédnout od debat politických, od otázek, zda jsou USA svazovány hamletovským komplexem „za vše můžu já, celý svět leží na mých bedrech,“ či hrají pouze mocenskou hru s cílem zajištění sfér vlivu, a zaměřit se na věc z pohledu mezinárodně právního.

Vycházeje z Charty OSN jako z nejvýznamnějšího dokumentu současného Mezinárodního práva, již v preambuli je řečeno „...aby ozbrojené síly nebylo využíváno jinak než ve společném zájmu...“1 Společný zájem, bohužel, nikde definován není, předpokládám však, že se jedná o zájem, na kterém se když ne shodnou, pak alespoň nebudou rozporovat, největší světové mocnosti. Zejména pak ty, které zasedají jako stálí členové Rady bezpečnosti OSN. S možnou intervencí Spojených států do syrského občanského konfliktu však nesouhlasí dva z pěti stálých členů – Rusko rázně odmítlo jakoukoli možnost vojenského zásahu, Čína se tvářila zprvu neutrálně, převládla však tendence k pomoci Asadovu režimu, tudíž by jakýkoli zásah proti němu souhlas této miliardové asijské země pravděpodobně neobdržel. Francie stojí po boku USA, Velká Británie byla, alespoň podle Davida Camerona pro zásah, dokud nepřišla „stopka“ od Parlamentu v podobě nesouhlasu s jakoukoli akcí bez požehnání OSN. Požadavek společného zájmu tedy splněn není.

Argumentem pro obě strany barikády by se mohl stát čl. 2, odstavec 4 výše zmíněného dokumentu. Zní takto: „Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo použití síly jak proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, tak jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů.“2 Argument oponentů zásahu je jasný a na první pohled evidentní – zákaz hrozby silou nebo dokonce použití síly. Na druhou stranu, i příznivci zásahu zde najdou oporu – cílem OSN je totiž udržení míru ve světě a konflikt v Sýrii má bohužel potenciál k destabilizaci situace v oblasti.

Stejný dokument se v čl. 42 zabývá možností použití ozbrojené síly, ovšem pouze „nutné k udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti.“3 I pokud vezmeme v úvahu, že občanský konflikt v rámci jednoho státu může přerůst a ohrozit mezinárodní bezpečnost, jak jsem již uvedl výše, ozbrojený zásah je možný jen a pouze tehdy, když je schválen Radou bezpečnosti OSN. Jakýkoli jiný akt ozbrojených sil jednoho státu vůči druhému je tak považován za akt agrese, vůči kterému má napadený stát právo na sebeobranu (za dodržení kritérií nevyhnutelnosti a přiměřenosti provedených opatření). Při které by mu, a to se ocitáme v situaci ad absurdum, měla OSN přispěchat na pomoc.

Po prohlášení prezidenta Obamy o připravenosti Spojených států k zásahu v Sýrii se začaly objevovat informace o taktických pohybech vojsk režimu Bašára Asada. Do kasáren se namísto vojáků, přesouvaných do civilních objektů, nastěhovali političtí vězni, válečné lodě se schovávaly mezi obchodními. Intervence pozemních ozbrojených sil je více než nepravděpodobná, v úvahu proto přichází zejména zásah ze vzduchu. Dostáváme se ovšem k problému, že raketa či bomba si nedokáže vybrat mezi vojákem a civilistou a pokud by po zásahu USA přibývalo úměrně obětí civilních a vojenských, byla by potlačena celá idea lidských práv, pod jejíž vlajkou se Spojené státy na zásah chystají.

Při pohledu do historie, konkrétně pak do rozhodování Mezinárodního soudního dvora, uvedu dva příklady. V roce 1949 byl vynesen rozsudek v historicky prvním sporném řízení, a to ve věci Velká Británie vs. Albánie. V roce 1946 najely dva britské torpédoborce na miny položené v Korfském průlivu, což mělo za následek smrt a zranění několika desítek britských námořníků. Jelikož Velká Británie průliv využívala jako cestu do Řecka, vyslala vojenské lodě, které zbývající miny v průlivu odstranily. Vedle toho, že byla Albánie uznána vinnou z toho, že neoznámila Velké Británii nebezpečí hrozící kvůli nastraženým minám, o kterých balkánský stát prokazatelně věděl, se soud zabýval také porušením suverenity Albánie vniknutím Britských ozbrojených sil. Následující část rozsudku mi připadá natolik klíčová a výmluvná, že si ji dovolím citovat: „ Soud může na údajné právo intervence pohlížet jen jako na projev silové politiky, která v minulosti vedla k nejzávažnějším zneužitím a jako taková nemá, ať už jsou současné nedostatky mezinárodních organizací jakékoli, v mezinárodním právu místo. Intervence je zřejmě ještě méně přijatelná ve specifické podobě, jakou nabyla zde: neboť, z povahy věci, by zůstala vyhrazena pro nejmocnější státy a mohla by snadno vést k diskreditaci výkonu samotné mezinárodní spravedlnosti.“4

Druhým příkladem je pak spor Nikaraguy a Spojených států amerických z roku 1986. O sedm let dříve došlo v Nikaragui k převratu, kdy byl svržen pravicově orientovaný režim a nastolena levicová revolucionářská vláda. Po převratu začaly USA podporovat kontrarevolucionáře, tj. opozici, počínaje výcvikem kontrarevolucionářských bojovníků, přes logistickou podporu až po zaminování nikaragujských přístavů a ničení ropných zařízení. Znovu si dovolím citovat Mezinárodní soudní dvůr: „... zakázaná intervence je taková, která zasahuje do záležitostí státu, o kterých je tento na základě principu suverenity oprávněn svobodně rozhodovat. Takovými záležitostmi jsou volba politického, ekonomického, sociálního i kulturního systému, jakož i formulace zahraniční politiky. Intervence je protiprávní v případě, že je použito donucovacích metod (...).“5 Tolik k definici zakázané intervence. Poslední citací budiž konstatování soudu k právu intervence: „Soud (...) konstatuje, že v současném mezinárodním právu neexistuje žádné (...) právo na intervenci za účelem podpory opozice na území jiného státu.“6 Samozřejmě, ve zmíněných konfliktech nebyly použity zrůdnosti typu chemických zbraní, nic to ovšem nemění na tom, že samo použití těchto zbraní neposkytuje komukoli mandát k vojenskému zásahu.

Ačkoli tedy lze snahu Spojených států označit za dobromyslnou, viděno optikou mezinárodního práva se dá situace USA popsat částí textu písničky Mrs. Robinson od dvojice Simon & Garfunkel – „Every way you look at it, you lose“.

1 - Charta OSN
2 - Tamtéž
3 - Tamtéž
4 - Výběr případů z mezinárodního práva veřejného, Pavel Šturma a kol., 2. doplněné vydání, vydala Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, str. 31
5 - Tamtéž, str. 92
6 - Tamtéž, str. 93

Autor: Jakub Procházka | neděle 1.9.2013 19:07 | karma článku: 18.66 | přečteno: 589x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jiří Žamboch

Prokazatelně lživý titulek o spotřebitelské náladě:

Titulek Seznam Zprávy: "Blbá nálada ustupuje, Češi se cítí ekonomicky nejlépe za tři a půl roku" znamená, že autor neumí napočítat do tří (let). Důkazem jeho lživosti jsou přitom informace přímo z článku.

29.3.2024 v 9:14 | Karma článku: 28.58 | Přečteno: 478 | Diskuse

Michal Sabó

Nechte nám Mrazíka! Proč Češi stále milují Rusko a staré časy?

Česká veřejnost je rozdělena na dvě poloviny. Jedna podporuje Ukrajinu, druhá si stojí za Ruskem. Co vede lidi k hájení tyranie?

29.3.2024 v 6:45 | Karma článku: 26.83 | Přečteno: 1447 | Diskuse

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 16.72 | Přečteno: 460 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 15.28 | Přečteno: 265 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 29.96 | Přečteno: 683 | Diskuse
Počet článků 7 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 516

Odchovanec severozápadních Čech, hnědouhelných dolů a chemických závodů, absolvent litvínovského gymnázia a Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...